Zámky a zamykání záznamů

Typy zámků

Zamykání záznamů nebo objektů (tj. záznamů v tabulce objektů) slouží k omezení práce jiných uživatelů se stejným záznamem či objektem. Existují dva druhy zámků:

Zámek pro ČTENÍ (angl. read lock) - umístíte-li na záznam tento zámek, pak žádný jiný uživatel nemůže přepsat žádný sloupec v tomto záznamu.
Zámek pro PŘEPIS (angl. write lock) - umístíte-li na záznam tento zámek, pak žádný jiný uživatel nemůže nejen přepisovat hodnoty sloupců, ale ani Vám zabránit v přepisu hodnot atributů tohoto záznamu (tím, že by si ho sám zamknul pro čtení).

Na stejném záznamu smí současně být libovolný počet zámků pro čtení od různých uživatelů, anebo jediný zámek pro přepis a žádný zámek (pro čtení ani pro přepis) žádného jiného uživatele. Pokus umístit zámek, který tomuto pravidlu odporuje, skončí chybou NOT_LOCKED (136).

Klient může explicitně umisťovat a odstraňovat zámky a tím omezovat přístup jiných klientů k vybraným datům. Pokud klient umístí více zámků na stejný objekt, musí jich také stejný počet odstranit.

Mimo to server automaticky umisťuje dočasné zámky platné do konce transakce v těchto situacích:

každý přepis hodnoty v záznamu, vložení nebo smazání záznamu v tabulce umístí na tento záznam zámek pro přepis,
pokud je na serveru nastaven vyšší stupeň izolace transakcí než READ COMMITTED, pak server automaticky umisťuje na přečtená data zámky pro čtení,
pokud uživatel odstraní vlastní explicitní zámek pro přepis, server umístí na stejný objekt dočasný zámek pro přepis.

Všechny tyto dočasné zámky zmizí na konci transakce.

Přehled aktuálních zámků a jejich vlastníků dá systémový dotaz _iv_locks nebo okno Monitor, záložka Zámky. Zámky, které brání provozu, může provozní správce z prostředí okna Monitor odstraňovat .

Čekání na uvolnění zdrojů

Zpracování požadavku klienta na SQL serveru může být pozastaveno do doby, než se uvolní zdroje, které jsou k jeho provedení potřeba. Děje se tak ve dvou případech:

pokud nastavený stupeň izolace transakcí brání pracovat s objektem, dokud neskončí transakce jiného klienta, který manipuloval se stejným objektem - podrobnosti;
pokud s objektem nelze pracovat, protože jiný klient explicitně zamkl přístup k tomuto objektu.

Klient může nastavit, jak dlouho chce v takových situacích čekat. Pokud nastavený čas vyprší a požadovaný objekt není uvolněn, operace skončí s chybou 136 NOT_LOCKED (a je-li zapnuto trasování TRACE_LOCK_ERROR vypíší se do logu podrobnější informace ). Limit času čekání je nastaven pro každého klienta zvlášť.

Čas se nastavuje v desetinách sekundy. Hodnota -1 označuje neomezeně dlouhé čekání. Pro nastavení času čekání z prostředí serveru slouží systémová proměnná @@WAITING. Pro nastavení času čekání z prostředí klienta slouží API funkce waiting. Pro nově připojené klienty je čas čekání nastaven podle vlastnosti serveru LockWaitingTimeout (lze také nastavit v okně Provozní parametry na záložce Nastavení). Implicitní hodnota této vlastnosti je 150, tedy 15 sekund.

V určitých situacích při interaktivní práci na návrhu aplikace by však čekání na uvolnění zámku bylo zdržující, proto se chyba 136 NOT_LOCKED vyvolá ihned. Týká se to např. otevírání interaktivních návrhářů na objekty, které jsou používány jiným klientem apod. Za této situace se nevyvolá zápis do logu při nastavení trasování TRACE_LOCK_ERROR.

Práce databázového klienta se zámky

Zámky pro přepis i pro čtení umisťují příslušné API funkce - např. Write_lock_record, Read_lock_table apod.

Zámky se explicitně odstraňují pomocí funkcí jazyka, např. Write_unlock_record. Odstranění neexistujícího zámku vede k chybě ERROR_IN_FUNCTION_ARG (180).

Systémové triggery

Provoz a správa 602SQL serveru

Vlákna a jejich synchronizace semafory